UNDERDOSE - TILT
Slovenský Seattle nie je Prešov, ale Nitra. Toto je naozaj špičková domáca nahrávka a ak aj neexistuje škatuľka ako dark progressive grunge, tak album TILT ju práve vytvoril.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
„Drama“ je nový počin již zaběhnuté švédské gothic rockové party BESEECH. Po skandinávských klubech se pohybují již pěknou řádku let, ale k uším širší veřejnosti se dostali až díky albu předposlednímu – „Souls Highway“. Nepřinášelo nic nového, ale při jeho tvorbě se Švédové soustředili na vykreslení emocionálních prvků hudby, nechali se unášet vlastními náladami a pocity. To je však věc zrádná, neb případné zopakování úspěšného díla je nejisté. V takovém případě je lepší zabrousit do jiných končin a nelpět na svém předurčení. Dělat jen to, co lidé očekávají, nemá význam.
„Souls Highway“ byla výborná deska. Od začátku do konce si nesla jistou náladu, která jí celou udržovala v konzistenci. Byl zde pocit zklamání, ale i naděje v životě, vše zabaleno do příjemné, mlhavé atmosféry. Na „Souls Highway“ se BESEECH nemuseli snažit o nabourání definic žánru, a přesto šlo o trefu takřka do černého. V gothic/doom rocku je atmosféra díla a věrohodné zpracování nálad velmi podstatné, bez nosné myšlenky hrozí pád do hlubin průměrnosti. A „Drama“ je právě tím zakolísáním v hudební dráze švédských BESEECH. Až příliš okatě se snaží navázat na předchozí desku. Jako by se upnuli k jedné myšlence, k jednomu schématu, a nemohli ven. Uvízli ve spirále, která se však svažuje dolů. Netvrdím, že „Drama“ je špatná deska, spíš jí vydali příliš brzo, nenechali své nápady uzrát. Má své světlé momenty, bohužel je jich nedostatek. Zbytek alba se utápí v gotickém klišé. I tam, kde sází na těžké riffy, si neodpustí klávesové sladkosti. Jako by se všichni chtěli dostat nahoru, ale navzájem si podkopávali nohy. Snad nejpovedenější kytara na albu je v podobě skvělého riffu ve skladbě „Bitch“, jenže ten je až nápadně stejný jako ve „Falling Of The Edge Of The World“ v podání Tonyho Iommi. Ale to může být jen náhoda, náhoda však není, že se BESEECH nemůžou vymanit ze své zaběhnuté představě o hudbě.
„Drama“ je album přístupné s několika velmi pěknými melodiemi a nesledujete-li tento žánr nijak bedlivě, má šanci si vás získat. Nicméně ale také ničím nepřekvapí. Jak čas plyne, melodie se objevují a zas mizí, na chvíli zaujmou ucho posluchačovo a pak je opět odvane vánek zapomnění. Ten prokletý démon všech umělců. Je krutý, je vybíravý, ale je spravedlivý.
Na poslech velmi příjemné album, které však stojí ve stínu počinu předchozího. BESEECH svou hudbu hrají pěkně, s citem a nadšením, ale hrají stále tu samou hudbu. Další z variací na smutné téma nijak nevybočující z řady.
5,5 / 10
Erik Molarin
- zpěv
Lotta Höglin
- zpěv
Robert Vintervind
- kytara
Daniel Wlofsson
- basa
Mikael Back
- klávesy
Jonas Strömberg
- bicí
1. Drama
2. Higher Level
3. Voices
4. Forever Falling
5. Bitch
6. Addicted
7. Come On In
8. Friend Emptiness
My Darkness, Darkness (2016)
Sunless Days (2005)
Drama (2004)
Souls Highway (2002)
Black Emotions (2000)
...From A Bleeding Heart (1998)
Vydáno: 2004
Vydavatel: Napalm Records
Stopáž: 40:10
Produkce: Bullen Silver a BESEECH
Studio: Studiomega
Přestože většinou nejsem příznivcem pseudogotických melodických nasládlostí, představuje pro mě minulá deska „Souls Highway“ těchto švédů celkem příjemnou záležitost plnou skladeb nepostrádajících hitové ambice. Na novince „Drama“ se však BESEECH nepodařilo překročit svůj stín. Přestože je to deska plná vlezlých melodií a i zvukově příjemná, kvality „Souls Highway“ zdaleka nedosahuje. Ale nějak zlé to také není. Album je hudebně i náladově noří v podobných vodách jako „Judas Christ“ od TIAMAT a přestože nijak nepřekvapuje, není ani otravné ani příliš nudné. Občas si to prostě člověk může pustit ke zpestření chvil pohody a odpočinku.
Předesílám, že gotický rock pro mě představuje hlavně odpočinkovou a relaxační záležitost. Je mi zcela jedno, zda je deska v intencích žánru originální či není. Pro mě je důležité, jak stísněné pocity a emoce ve mě gotická deska dokáže vyvolat, přičemž mě absolutně nezajímá, zda se užité postupy již objevily na čtyřech nebo čtyřiceti předchozích deskách. "Drama" splnilo mé požadavky celkem s přehledem a i když neúčinkuje tak dobře jako předchozí zářez "Souls Highway", jistě se stane stálým hořkým společníkem v mých slabších okamžicích. Příjemná záležitost.
-bez slovního hodnocení-
Slovenský Seattle nie je Prešov, ale Nitra. Toto je naozaj špičková domáca nahrávka a ak aj neexistuje škatuľka ako dark progressive grunge, tak album TILT ju práve vytvoril.
Jednočlenný projekt Kanaďana Jocelyna Galipeaua už dlouho vzývá raně osmdesátkový heavy metal a v současné vlně zájmu o kovové retro může být jeho nové album zajímavým tipem, pokud ovšem snesete, že umělcův pěvecký výkon dokáže občas mírně zatahat za uši.
Pro mě zásadní objev na slovenské scéně a to nejen v neotřelých nápadech, ale i v přístupu k tvorbě v rámci black a death metalu. Korunováno skvostným zvukem ze studia Pulp. A ano, máme v tu zpoždění v tom objevování. Asi rok.
Má to niekoľko dobrých nápadov, ale celkovo mi tu chýba akákoľvek ambícia. Je to celé uponáhľané, miestami aj dosť blbučké, herci žiadna sláva - skrátka taká spotrebná hororová jednohubka. Za návštevu kina to nestojí. 5/10, možno 6/10.
Naprosto unikátní slovenský projekt tematizující aktuální společenská i politická témata. Hudebně založený na žánrové hravosti kombinující alternativní rock, mathrock, jazzové elementy i postpunk.
Kytarista HIPPOTRAKTOR Sander Rom se svou druhou skupinou prezentuje zvláštní rockovou alternativu s nervózní atmosférou a funky prvky. I tvrdší a melodické polohy se objeví. Možná jen pro omezený okruh posluchačů, neboť to smrdí inspirací Mike Patonem.
Mexická odpověď na AMARANTHE. Je to trochu ostřejší, v základu více do deathu, téměř bez čistého mužského zpěvu a méně chytlavých melodií, ve kterých má zase navrch Mörckova parta. Ale je to dobré.